To písmeno mě zavánělo dobrodružstvím hned, jak jsem jej poprvé viděl při oznámení této krásky z rozrůstající se rodiny Leica. A tajemný Q z Výzkumu a vývoje Britské tajné služby mohl být klidně Olaf Wolf, který mi tuto Leicu na pár hodin zapůjčil.
Vše se mohlo odehrát třeba takto:
Q: tak tady ji máte 007. Je to 28mm, ale v případě nouze zmáčknete tlačítko a uděláte z ní pětatřicítku, pokud to bude nutné, aktivujte dalším stiskem téhož tlačítka padesátku. Vše se vrátí do normálu opětovným stiskem tlačítka.
007: a co blesk, světlo, budu ji používat při malém osvětlení...?
Q: není třeba 007, je vybavena Summiluxem 1.7 a optickou stabilizací. V případě nouze se přepne do režimu ISO 50 000, což je za hranicí přežití.
007: a v opačném extrému? Přeci jen f 1.7 a velké množství světla? Mohu zaclonit?
Q: samozřejmě, pokud to bude opravdu nutné, clona funguje až do hodnoty f16, ale raději využijte elektronické závěrky pracující s časem 1/16000, to by vám mělo stačit.
A ještě poznámka Bonde, je to německá precizní a jemná technika, takže všechno jde hladce a je to řešeno inteligentně. Takže místo obvyklé hrubé síly používejte spíše mozek!
Mno, akorát Olaf je součástí německé Leica Camera AG, která se svými výrobky netají, ba právě naopak! Přesto pro mě bylo setkání s Q velkým zážitkem.
Jsem od přírody pohodlný. Velmi pohodlný, až líný! Dělám jen co mě baví a dělám to cestou co nejmenšího odporu. Všechny fotografické postupy jsem přetavil do mistrovství jednoho záběru, nezajímají mě technická data, nesnáším nastavování menu a zajímá mne jen výsledek. Cestu volím vždy rovnou, nechodím oklikou, protože je to dál. Podle Seligmanovy teorie z filmu Nymfomanka volím vždy snazší cestu a užívám si více života, protože si jako první stříhám nehty pravou rukou na levé. Jsem totiž pravák. A požitkáž. Miluju technologie, které slouží lidem. Které jim slouží k radosti. Nemám rád Excel a PowerPoint, protože v nich valná většina lidí v kancelářích vytváří bubliny k ničemu. Mám rád Word a Outlook, protože se jejich pomocí dá něco napsat, vytvořit, sdílet a dělat radost. Stejně tak fungoval psací stroj a papír. I když vám přišla na papíře výpověď z práce, byl to vlastně radostný okamžik, protože začalo něco nového. Nové dobrodružství. Nové zážitky, jako dnes s Leicou Q.
Nebudu se zde snažit sofistikovaně rozebírat všechna pro a proti, všechny ty technické vlastnosti a vychytávky, na to jsou tu tabulkáři a není to můj svět. Já se zaměřím na pocity, uživatelskou přívětivost a další aspekty, které dělají náš život krásnější.
Hliníkové tělo, s výtečnou ergonomií. Klasické A na voliči času a clony spouští automatiku, u palce pravé ruky je otočný, více funkční volič, který standardně při jednom z automatických režimů řeší korekci expozice, ale pomocí tlačítka Fn pomáhá i volit další funkce. Vedle něj programovatelné tlačítko, kterému jsem přiřadil funkci změny ohniska. Pevná osmadvacítka s optickou stabilizací totiž umožňuje elektronický výřez na 35 a 50mm. To pokud fotíte do JPEGu a nechce se vám to krájet ve Photoshopu. Výhoda je stejná jako u dálkoměru, naběhnou vám pouze ořezové linie, čistě náhodou vypadají stejně jako v Leica M a vy vidíte i co se děje kolem. Takže nemáte tupý tunel v černém rámu, ale v případě něčeho zajímavého můžete rychle překomponovat obraz a vytvořit nový rám. To miluju! Doslova! Tři ohniska s rozlišením 24, 15 a 8Mpx. Může se to zdát mále, ale protože čip není przněn Low Pass filtrem, dodává Summilux obraz ostrý tak, že z toho jde hlava kolem. Včetně fotek na plnou díru, což je f 1,7. Pro tisky do A3 stačí i těch 8Mpx, pokud má fotka co říci. Navíc, oříznutý je jen JPEG, pokud zvolíte kombinaci DNG + JPEG, máte raw v plném pokrytí bez ořezu. Čisté DNG zatím nelze aktivovat, protože zobrazení si nějakým způsobem neporozumělo s 3“ displejem a rozlišením 1,08Mpx. Jinak displej zobrazuje moc pěkně a tento problém vyřeší aktualizace firmwaru. Hledáček je elektronický a jeho tvar odkazuje na historickou Leicu M3f. Napsal jsem elektronický, což většina znalců překládá jako „hnus“. No, já už začínám vážit slova přátelé. Byť jsem krvelačným zastáncem optických cest a pentaprismatických hranolů, tady se odehrává něco velmi revolučního. Tento LCOS displej pracuje s rozlišením 1280x960 pixlů pro každý barevný kanál, tím pádem při vynásobení x3 získáme rozlišení hledáčku 3,86Mpx. A to je vážně síla! Navíc je technologie tak rychlá, že hledáček nemá žádné zpoždění a vás začne displej na zadní straně spíše otravovat. Ani zobrazení nafoceného materiálu přes tento hledáček není utrpením jako doposud, takže by bylo fajn zadní displej úplně vyhodit a místo něj třeba integrovat držák na kreditky, nebo schránku na bankovky. Dle mého soudu je tam dosti zbytečný.
Leica se vždy řídila heslem, že musí být jednoduchá. Jednoduchá na ovládání, což Leica Q plní na 101%. Inženýři a programátoři byli natolik vstřícní, že i přes fakt, že přidali „scénické režimy“ pro totální začátečníky, menu má celkem jen pět stran! Pět stran! Kolik jich má konkurence od SONY, model RX1R? 15? Nebo ještě více? K čemu proboha? Kdo nastavuje teplotu, rosný bod a hodnotu tání železa??? K čemu je vám nastavení poločasu rozpadu při focení vašeho psa? V tomto ohledu je Leica prostě jednička. Jednoduše a přímo! Rovnou cestou k fotografii.
Za to, že nemá v menu programovatelný start raketoplánu vám však nabízí některé více příjemné záležitosti. Například rychlost, se kterou se konkurent nemůže vůbec měřit. Spuštění a zaostření bych ohodnotil stejně rychle, jako u mojí digitální zrcadlovky s optickým hledáčkem. Snímání rychlé situace s kadencí 10sn/s ji dvakrát překonává a 1/16000s je dvojnásob rychlá. Rychlost uložení dvojice obrazů, JPEG + DNG zabere kolem 0,5s i přes velikost kolem 60MB (karta SONY SDHC s podporou režimu UHS-I a rychlostí zápisu 94MB/s). Displej má vlastně jedno podstatné využití, je totiž dotykový. Pokud tuto funkci povolíte, můžete s jeho pomocí ostřit a vlastně i fotit, pokud tedy chcete. Integrovaný modul Wi-Fi vás dostane již při spuštění.
Stáhnete si aplikaci pro Leica Q a pustíte jí na tabletu, aktivujete funkci ve fotoaparátu a na displeji se vám objeví QR kód. Aplikace jej přečte, pípne a je to! Vzpomenete si na hledání párovacího klíče u konkurence? Na zadávání nesmyslných názvů pomocí kolébkového ovladače? Bože, jak jsi jen mohl?!? Klik. Klik a můžete fotit. Aplikace slouží jak k ovládání fotoaparátu na dálku – řekněme deset metrů, tak samozřejmě ke stažení obrázků do tabletu a jejich pohodlnou editaci třeba Lightroomu CC cestou ve vlaku.
Co říci na závěr. Nějak hledám slova, nevím, jestli je to tím třetím článkem, který jsem dnes napsal, nebo němým úžasem, který zůstal za Leicou Q po jejím vrácení. Každopádně pokud jste si všimli, v Laca Camera AG se něco děje. A děje se zde něco výjimečného. Za poslední rok uvedla Leica nový model M240 – P, krátce po uvedení Leica M, do toho přišel model Leica T, dvojice modelů Leica X, nové modely Leica S, M240 Monochrom, pár sběratelských modelů, nějaká ta kapesní drobotina a nyní úplně nová Leica Q. Nesází to jako japonci či korejci, bezhlavě modelová řada dvakrát do roka, ale dá se objevit paralela se společností Apple. Ony ty dvě značky mají spoustu společného, včetně stejného výrobce obráběcích robotů, kterým je německá firma JOT. Ale mají dle mého i hodně podobnou filozofii. A dělají krásné a funkční věci. A já jsem rád, že jsem mohl tuto dobu zažít a tyto krásné hračky používat. Tak si to užívejte i vy!
;-)
