Testovat v neděli dopoledne v domácím prostředí soustavu Dynaudio XEO2 má svoje výhody. Kolem mihnoucí se žena vás při zadumaném poslechu Haendlova Mesiáše nepočastuje obvyklou otázkou:
“Nám někdo umřel?”, protože i ona pochopí, že zřejmě pracujete.
Výraz při práci je tedy důležitější, než držení těla a ergonomie pracovního prostoru!
Radost netrvá však dlouho, neboť když dovrčí kávovar, cvakne kapsle a ona se vrací zpět, nezapomene vás spláchnout jízlivostí: “A to jako budeme poslouchat celej den?!?” “Venku je celkem hezky!”
Představa, že si půjdu testovat reproduktory ven je i přes hezké modré nebe v lednu více než nesmyslná, takže rychle pochopím, že mě dnes zdravotní prochajda prostě nemine. Za příslib, že to rychle dopíšu, nebudu tu pohřební hudbu poslouchat nahlas, dám si rychlou sprchu a můžeme jít, mi dává kýženou chvilku klidu na rozjímání a hledání slov pro dnešní povídání!
Protože jsem zkušenej ženáč, přeladím na Dead Can Dance v domnění, že tím zaženu chmurné pohledy mé drahé polovičky, která opět prošla kolem, ale již s bojovou maskou nasupené bloncky.
Return of The She-King z alba Anastasis dává tušit, že začínám s výběrem hudby tančit na velmi tenkém ostří. Potutelně se usmívám názvu toho songu, moje žena je rozená ve znamení lva, tudíž je zcela jasné, kdo řídí náš společný vesmír.
Přecházím tedy ve Spotify na svoji oblíbenou složku Bigbít a ve zkráceném sledu spouštím sérii rocku a punku z českých luhů a hájů. Jelikož to není zrovna hudba, kterou by mělo smysl poslouchat potichu, dávám opravdu jen úryvky. Kdybych se totiž dostal doma do trestu, mohla by odpolední procházka skončit mým kolapsem někde v kopci cestou zpět. Takto jsem si udržoval šanci na procházku typu byt - cukrárna - byt, což je dohromady asi tak 500m a to bych mohl zvládnout. Pěšky je to jak i já chápu jednodušší a bližší, než autem! Takže v krátkém testu probíhá: Tango / Co s tím sklem - Abraxas / Poprvé - Hudba Praha / Uleť - Pražský Výběr / Proč jen já - Vítkovo kvarteto / Pražskej démon - Visací zámek / Padesát a v tu chvíli padnou moje oči na song v seznamu, který lze nazvat záchrannou brzdou!
Bez skrupulí posunuji volume do prava a spouštím Moimir Papalescu & The Nihilists a jejich Mickey Bar. Bloncka na mne vedle z pokoje spokojeně houkne, abych to zesílil a ty dvě malý krabičky zaplňují náš byt elektronikou těžkýho kalibru. Při představě, jak mi La petite Sonja s červenou rtěnkou, zrzavou hřívou a v červených lakových mokasínkách tančí na stole a Moimir se schovává za své zrcadlové protisluncové brýle mi přišlo až líto, že tento projekt neměl delšího trvání. Zároveň však zjišťuju, že tyhle “bedýnky k počítači” jsou stejně přísný, jako jejich high-endový sestřičky.
Už po prvních tónech Nihilistů totiž odhalíte, že všechen výše jmenovaný bigbít byl snad nahrávaný v koupelně na maďarskej kazeťák MK-27, ano přesně ten, zelenej s oranžovýma čudlíkama! A asi tedy měli dva a pak to přes nějakej mixák spojili do Dual Mono zvuku. Je tedy nad slunce jasný, že pokud v nahrávacím studiu teklo moc piva, nebo nebyly prachy, nebo nebyly možnosti a nebo prostě jen reeditor ořezal všechno do lineárního toku ničeho, vy to poznáte. Dynamika jde do háje, nástupy jsou plochý jak čínská gymnastka a k vám se dostává pouze neměnný proud kuřecího separátu plnícího oblíbené hypermarketové lahůdkové párky v akci.
Je třeba si vybírat, aby člověk mohl posoudit, co ty bedýnky vůbec uměj. Takže? Jo, zní to šíleně, ale v rámci “testu” to dám. Michael Jackson! Billie Jean, tsss, tssss, bum, bum, basička, suchá rytmika, čččč, čččč, luskačka… She was more like a beauty queen… bum, krátký, čistý, jeden nástroj vedle druhýho, čistej hlas, pustíte potichu k práci - paráda, zesílíte - deska stolu začne rezonovat, vaše nohy se dostávají do tempa. Sakra dobře nahraný, prostě Král, nic naplat, věděl co je důležitý. Tak se asi ještě podíváme, jak bude hrát Královna.
Forbidden Love od Madonny hraje skvěle, kliknu tedy v playlistu na Hang Up a moje bloncka protančí kolem mého stolu. Tenhle song totiž miluje, hlavně v autě na dálnici. Teda, většinou hodně za rychlostním limitem. Ale ony jsou s Královnou vrstevnice, promiň miláčku, já vím samozřejmě, že Madonna je o rok starší! Ufff, to bylo vo fous! Ale jak tak poslouchám ten podkres, kde zní nezaměnitelná Gimme! Gimme! od švédské stálice ABBA, zkusím i tuhle pecku z roku 1979. Basy trochu měkčí, o hodně měkčí, než Madonna, ale jinak ve středech a výškách paráda! A ty nádherný harmonie, to je prostě ABBA. A hele, dole ve výpisu se nabízí ještě trochu punku, ta samá skladba, ale od Erasure. Tak pojď mi!
Mno, sice se Andy snaží, Vince taky, ale i když tenkrát ještě Andyho nesužoval kamenný xicht pod náporem botoxu, zní to jak protest song z Děčínské kotvy stejného ročníku, kdy ABBA vydala ten originál. Nicméně, když už jsem tady, zkusíme si dát trochu toho synthy - popu, ať víme, na čem jsme! The Circus v remasterované verzi zní prostě skvěle! Krásnej stereo efekt, Vince Clark kouzlí, Andyho hlas v jeho nejlepší formě je krásně usazen v prostoru uprostřed. Trochu tedy zrychlím a dám si ještě Drama! ze stejnojmenného alba.
Tohle jsou pro mě Erasure v krystalické podobě, je to snad nejkrásnější kolovrátek, co znám. Dávám hudbě prostor a přibaleným dálkovým ovladačem od Dynaudia pouštím do měničů více a více proudu. Refrén Your Shame is never….ending tu hulákám s Andym jak pominutej a nemůžu se toho soundu nabažit! Je to jak v nebi, hudba je všude, žádnej slitej bordel, ale ten nejčisčí sound jak si jen umíte představit. Basy suchý, jak písek v martini Hawkeyho Pearce v MASH 4077. Když podpůrný sbor společně s Andym a mojí maličkostí vyřkne verdikt “Guilty!” přichází moje drahá polovička, dbající mého fyzického i psychického zdraví a oznamuje odchod na procházku. Drsným hlasem odseknu: “Jistě miláčku” a s úsměvem odcházím. Na cestu mi zní Am I right? Am I wrong? Or am I just dreaming? a je mi jasný, že nesním. Ten zvuk mě fakt uchvacuje!
Návrat po dlouhých třech hodinách venku. Ještě jsem si blbec vzal foťák, když je tak hezky!
5 kilometrů chůze… Vylezete ven, svítí slunce, pupeny pučej a venku je snad skoro cejtit jaro! Človíčku, človíčku… 21. ledna? Asi ne. Cesta z parku nejen, že vede do kopce a je tudíž absolutně nezdravá, ale začal foukat šílenej vichr a z nebe padat ten bílej sajrajt! S vypětím všech sil jsme se vrátili nahoru do města a od smrti nás zachránilo až kafe a dortík. Jak praví proklamované heslo: Nejlepší sport je kafe a dort! Sedím zpět v teple domova, pobyt venku i přes šílenou kosu (pouhé +3st!!!) nezanechal na prstech fatální změny, takže můžeme pokračovat.
Kraftwerk… To nemůžu přeci vynechat, vždyť je to moje dětství, mládí, dospělost a jak vidno, i stáří! Europa Endloss jsem slyšel určitě tisíckrát, ale sakra! Proč maj na Spotify jen tu hnusnou verzi v angličtině??? To je skandální, asi zruším předplatný! Díky vyšší moci však umí klient hledat i v lokálních souborech, takže velmi rychle nachází verzi s označením German a můžem spustit synthy kolovrátek z roku 1977. Pokaždý, když si uvědomím co tahle partička produkovala v sedmdesátkách, kdy se tady producírovali maximálně národní umělci a jejich šlágry, mrzí mě, že jsem se nenarodil na druhý straně hranic. Každopádně Europa Endloss je pro mě při každé ceste do Německa jasná volba! Vždy si i přes druhou stranu rodiště uvědomím, že jsem měl to štěstí se dožít naplnění názvu týhle skladby a žiju v Evropě bez hranic.
Přidávám Neonlicht, v němčině samozřejmě, jak jinak a poslouchám co na to ty dánské krabičky. Je to sousedská hudba, tak snad se nebudou durdit! Na nahrávkách Kraftwerk si dokážu představit mnohem brutálnější basy. Ale po chvilce si uvědomuju, že asi není vůbec potřeba. Jejich hudba je oslavou zvuku, bez těhle pionýrů by nevzniklo nic elektronickýho a vlastně se i smířím s faktem, že ty zatracený basy by to úplně zhatily! Jejich elktronický bicí, vyrobený snad na koleni prostě mají tenhle zvuk, hlavně že je tam fajnová rytmika. A vše se odehrává ve středech a výškách, který Dynaudio umělo vždycky nejlíp!
The Cranberries a jejich akustické album Something Else z roku 2017 hraje fajn, ale The Corrs Uplugged z roku 1999 mě zvukově bavilo víc. Ovšem jen do té doby, než jsem si pustil milovanou Albertu z Claptnova Umplugged koncertu. Tam je hned jasný, co je moje srdcovka a že lepší deska asi už nebude. Basová linka remastrované Red Right Hand od Nicka Cavea naopak příjemně rozvibruje nejen stolovou desku, ale pomocí nohou z masivu přenese pěkné uzemnění do naší podlahy z masivních prken. Znovu se ujišťuju, jak strašně velké štěstí máme s tím dřevěným nábytkem a dřevěnou podlahou nejen z pohledu funkčnosti, tepelné pohody a vzhledu, ale i v rámci poslechu hudby. Souznění rezonancí prosté všeho rušivého je prostě obrovskej bonus!
Původní Kraftwerk elektronika Das Modell v podání Rammstein mě posunula k dalšímu oblíbenýmu hudebnímu stylu. Kytary jedou, basa tomu dává pekelný tempo, klávesák Christian Lorenz pochoduje a vše hraje jak o život. Při následující Du Hast, kterou jsem si pustil fakt trochu nahlas na mě vletěla bloncka a dle výrazu jsem rychle zjistil, že už mám bezodkladně všechny poslechový zkoužky hotový. Ale sakra! Tyhle nařvaný věci těm bednám fakt seděj. Ostrý kytary jsou tak jedovatý, že slyšíte, jak se vám loupe kůže z ušních bubínků. I při tom bordelu je všechno slyšet čistě, jakoby pojem zkreslení” patřil do minulýho tisíciletí. Jestli je na vině propojení přes optickej kabel, netušim. Ale svůj vliv mít určitě bude!
Poslední serie, než prásknou dveře vedle do pokoje proběhla Song To The Siren od This Mortal Coil, začátek skladby When All Is Said And Done od ABBA. Dáša Andrtová s Radimem Hladíkem a jejich Water of Life jen doladili krásnou neděli, kterou jsem strávil posloucháním hudby s krátkým intermezzem smrti vstříc při pobytu venku, mimo domov s etážovým topením. Všechny ty drnky, cinky, nádherný basy Dášy a Radima jsou pekelnou zkouškou pro všechny soustavy, jež prošly sítem balkánských dechovek, který používám jako vstupenku do mého pole zájmu.
DÄNEN LÜGEN NICHT. Slogan Dynaudia, v překladu Dánové nelžou, bohužel a bohudík přesně pasuje i na model Dynaudio XEO2. Co praví technický popis?
Aktivní kompaktní regálová reprosoustava s vynikajícím zvukem, konektivitou a možnostmi montáže. Všechny vstupy jsou umístěny v jedné reprosoustavě, signál je do druhé reprosoustavy přenášen bezdrátově. Oba reproduktory mají naprosto stejné možnosti konektivity a je jedno, kterou zvolíte jako pravou a levou. Vstupy: analogový, koaxiální digitální, Bluetooth (AptX, AAC). Možnost provozu s Dynaudio Connect nebo Hub s podporou více zdrojů signálu, vícezónového provozu a v případě Connect i ovládací aplikace pro iOS. Vestavěný zesilovač s výkonem 65W na kanál a DSP výhybkou. 14 cm MSP středobasový měnič, 27 mm výškový měnič s natíranou měkkou kalotou, inovativní skříň z kompozitu s vysokou hustotou a pevnou hliníkovou ozvučnicí. Plochý bassreflex na zadní straně umožňuje umístit sestavy blízko stěny nebo je na stěnu i zavěsit pomocí VESA kompatibilních úchytových bodů. Podpora signálu až 24bit/96kHz (přímý digitální vstup nebo přes Connect a Hub).
První kolo jsem si dal pouze pomocí Bluetooth. BT přenos zvuku z MacBook PRO, BT přenos mezi reproduktory, BT myš od Apple, stínítko mého profesionálního monitoru a rušení naší 5GHz WiFi nebyla v některých dnech naprosto bezproblémová kombinace. Takže jsem použil optický kabel a propojil notebook rovnou do jednoho reproduktoru. Ať se o zvuk postará DA převodník a zesilovač v soustavě! Problémy okamžitě ustoupily a jediná ztráta byla nemožnost používat ovládání hlasitosti na klávesnici. Což je pouze dobré znamení, že z MacBooku jdou fakticky jen jedničky a nuly! K ovládání lze použít jezdce v přehrávači Spotify, iTunes, nebo kteréhokoliv jiného v kombinaci s dálkovým ovládáním, které je součástí dodávky. Jo, ještě jedna věc. Když jedete komplet přes Bluetooth, můžete využít i ovládání přehrávače v dodávaném ovladači. Přeskočení skladby vpřed/vzad, play a pauza. Celkem milé, ale víte jak - proč to posílat vzduchem, když to jde optikou? Je to přece HIGH-END!
Jak to hraje?
Božsky, skvěle, neuvěřitelně! Máte kolikrát pocit, že se vrátil zbytek hudebníků, nebo přibyl ještě jeden orchestr! Aktivní vyhýbkou můžete korigovat i umístění vůči zdi, s volbami Neutrální, U zdi a V rohu. Odehrál jsem komplet čas na neutrální, stolní umístění. Volba umístění na aktivní vyhýbce, vám však dokáže pomoci s přednesem basů, který by v rozích, či v knihovně u zdi mohl být až příliš arogantní. Díky našemu velmi starému bytu plnému dřeva, jsem si mohl užít Dynaudio XEO2 v maximální možné míře. V industriálním prostředí s kovovými prvky a hladkými leštěnými povrchy, s podlahou z keramiky, či litého betonu bude hrát soustava asi jinak, ale možná vás to přinutí změnit styl bydlení! :-D
Jaká jsou negativa? Obrovská! Poslech této soustavy má drtivý dopad na vaši peněženku. Stejně drtivé může být vystřízlivění z představy, že ta a ta deska hraje skvěle. Možná zjistíte, že vás zase pěkně podvedli, když jste si koupili tohle cédéčko. A možná to bude tak zlý, že si předplatíte nějaký highendový streaming v bezztrátové kvalitě, nebo dokonce koupíte hanebně drahý, ale po čertech dobrý audio přehrávač za bratru devadesát tisíc z řady Sony Signature. Co je ale na poslechu XEO2 úplně nejhorší, je ta obrovská míra prokrastinace, která vás pohltí! Ten zvuk je tak mimořádný, že chcete jen sedět, čumět do blba a poslouchat hudbu. Nahrává tomu i celkem velká směrovost zvuku, kdy ten prokletý sweet point, kde to hraje nejlím je přesně tak daleko, abyste nedosáhli na klávesnici. Navíc po pěti hodinách zjistíte, jak je ta vaše pracovní židle úplně blbá, nedá se na ní sedět a začnete sjíždět stránky o zdravém sezení. Když ale zjistíte, že ta zdravá židle stojí na vaši hmotnost stejně, jako ty bedýnky, uklidníte se a prostě to s tou ikeou ještě chvíli vydržíte! Samozřejmě, že s úhlem umístění se dá laborovat, nebo ještě lépe - umístíte si soustavu tak, abyste se mohli rovnou válet v křesle a nemuseli u poslechu dělat vůbec nic! :-)
Ještě se sluší dodat, že standardně doma i ve studiu používám systém Harman Kardon Soundstick. Doma mám tu původní, drátovou verzi, kterou jsem dostal od kamaráda jako dárek a ve studiu máme nejnovější, bezdrátovou verzi. Stejně jako Dynaudio XEO2 připojenou přes Bluetooth a s úplně stejnými problémy. V práci však signál přenášíme z Mac PRO, který má dozajista jinak umístěný BT vysílač oproti MacBooku PRO. Nicméně, stačí vystavit jednu větší fotku na 10mm Kapa desce do cesty a je po hitparádě. Takže nelze brát občas trpkou zkušenost s BT přenosem jako chybu reprosoustav, ale jako blbou vlastnost celého BT standardu.
V předchozím životě díky mé svázanosti se značkou SONY okupovaly můj audio stolek špičkové komponenty nejvyšší modelové řady Esprit, ještě v dobách, kdy bočnice zdobily prkna!
Vždycky jsem miloval malé reprosoustavy s překvapivým zvukem. Takže po malých dvoupásmech JAMO jsem vlastnil B&W CDM1, potom jsem si užíval nádherné italské Sonus Faber Concerto a poté přešel k futuristickým B&W Blue Room House Pod, jejichž design později převzala firma Scandyna. Ale patlali to už z nějakých recyklovaných pet flašek, protože i na poklep byl materiál jinde, než u malých sestřiček B&W Nautilus. Dynaudio bylo vždy o ten pomyslný stupínek výše, který se rovnal jasnému a okamžitému rozvodu s mojí první ženou. Kdybych věděl už tenkrát, že se to stejně jednou stane, mohl jsem si ušetřit čekání. Ale vyplatilo se. Dnešní technologie zbavily náš byt tun železa a kilometrů drátů a na dosah klávesnice mám všechnu hudbu, co si jen můžu přát.
Ano, je to jen streaming v nejvyšší kvalitě od Spotify, nebo moje CD v Loosless kvalitě v iTunes. Lze se posunoust a pustit si přes VOX player hudbu v bezztrátové kvalitě, ten dekodér uvnitř XEO2 to umí správně rozkódovat, ale znáte to. Pokud bych šel ještě dál, začal bych shánět optickej kabel z křišťálovýho skla, začal lepit do rohů jehlany z akustické pěny, nakoupil spoustu izolačních puků pod všechno, co mám na stole i okolo a každý ráno si propískl uši a celou cestu s demagnetizačním CD Densen Magic!
Díky! To už tu bylo! Mě tohle stačí k plné radosti, já už to zlepšení o jedno procento za sto talířů slyšel a vůči psychoakustice jsem imunní! :-)
Pouštím si kompletní playlist Ludovica Einaudiho, sundavám brýle, schazuju Pages a jdu prokrastinovat! Bloncka ho úplně nesnáší, takže na mě přes zavřené dveře haleká, že si bere sluchátka. Takže to vypadá na celkem pohodovej večer, bez jakýchkoliv poviností…
Jo a pokud by jste nedbali mých rad a někde si ty repráky poslechli, dobře vám tak!
MOC je stanovena na 35.000.- korun včetně DPH.
Mohli jste jet k moři, ale místo toho budete hledat novou kancelářskou židli!
Nebo shánět lepší křeslo.
PS: válka s Blonckou je nadsázka. Žijeme spolu šťastně i nadále, protože i ona okamžitě slyšela, že ty průhledný repráky s tím bumbum na zemi zpátky na stůl nechce.
Ale taky chce v létě k moři.
Bude to pernej rok! :-)
PS2: ok, tak tedy jestli chcete mít doma problémy, tady je odkaz:
