Statisíce uživatelů čekali více, než tři a půl roku na nástupce fenomenální Sony A7 III. Dnes se dočkali, otázkou však je, zda-li jim opravdu stejně jako onen Godot změní život.
Díky českému zastoupení SONY jsem dnes měl krátkou příležitost dotknout se nového základního modelu řady A7. Přicházel jsem v klidu, neboť jsem měl ve své brašně milovanou A7R III a u uvedení A7R IV, A9 II i fantastické A1 jsem byl taky osobně, takže základní model… To už je za mnou. Z úniků jsem však tušil, že to nemusí být až tak pravda, neboť to skoro vypadalo, že SONY tentokrát vzalo od každé špičky špetičku a dalo to do základního modelu. Konkurenci na truc. A tenhle přístup, tuhle hru na kočku a na myš, tu já mám fakt rád a vždy se velmi dobře bavím.
Ahoj, ahoj, jé ahoj, rád tě vidím, vítáme tě… Káva, krásný prostor, luxusní modelka Anička a spousta milých známých tváří kolem. Tak tady to máš, je to před produkční vzorek, firmware není finální, RAW asi nepůjde v ničem otevřít, máš 50 minut času.
Takhle zhruba probíhá dnešní den D, o kterém jsem se dozvěděl zhruba před týdnem. Je to princip, kdy ráno jdete pracovat, pak všeho necháte, letíte do Prahy, dvě hoďky v super společnosti a letíte zpátky. Večer v sedm doděláte rozdělanou práci z rána, odešlete ke zpracování grafičce a pustíte textový editor, kde to ze sebe musíte vysypat a k tomu si v hlavě rozmyslet, co všechno za fotky vybrat a jak dlouho se to bude nahrávat, aby to vaši kamarádi v gangu dostali alespoň v nějakej normální čas. To jen poznámka, kdyby si někdo myslel „jé, ty se máš…“
Jít na představení modelu, od kterého technofilní ajťáci očekávají všechno nejlepší, ale za třetinovou cenu je vždy těžké. Ale čím jsem starší, tím víc jsou mi budoucí úsudky těch, co ztratili soudnost tak nějak šumák. Stále více mě to táhne psát pro ty, co hledají zážitek z focení. A hned na začátek musím říct, že budou potěšeni. A budou potěšeni oba tábory, jak ten foto, tak ten video, protože A7 IV, byť je základním modelem a vstupní branou do full frame světa SONY toho nabízí myslím víc, než dost. A myslí se i na ekologii, což je vždy informace, před kterou smekám. Protože to je doménou opravdu velkých a renomovaných společností, jako je Apple, EIZO, nebo SONY. Při výrobě těla byl totiž použit originální recyklovaný plast s označením SORPLAS, který vyvinula přímo společnost SONY. Méně plastu na balení produktu je pak jen takovou třešinkou na tomhle dortíčku. Za tento přístup tleskám poprvé, dnes ne naposled. Samozřejmě kostra je železná, teda slitinová, nebojte se…
Zatímco na novinářské předváděčce A7R IV jsem sáhl po FE 85/1.4 GM a de facto ji za celý večer nesundal, dnes jsem z toho vyšel opět úplně stejně, akorát jsem neomylně sáhl po FE 50/1.2 GM a hádejte co? Správně, když máš f1.2… Takže všechno je skoro na plnou díru.
Ale zároveň jsem si mohl hrát svoje lowlight hrátky, byť pro nás bylo připraveno parádní studiové svícení. Ale já mám rád světlo od pána Boha, mě ty uměliny neimponujou a hlavně, pod hromadou světla fotí kdeco parádně.
Díky jednomu z nejnovějších skel Sony na trhu jsem tak měl jedinečnou možnost vyzkoušet, kolik toho z excelentního autofokusu A1 nandali inženýři do tohoto základního fullframu. Už při focení jsem pořád říkal „no ty vole“, ale když jsem doma otevřel ty fotky na velkém displeji, nestačil jsem se divit! Ten foťák ostří naprosto fenomenálně, takže stejně jako jsem před pár lety napsal pod seznámení s A9 II – stačí jen umět sledovat objekt a mačkat spoušť. Nic víc už nepotřebujete vědět. Ostření je snad opravdu stejné, jako na A1, anebo je jen nějak trochu omezené, protože je to základ vs. vlajková loď. Samozřejmě, obrazovka při focení zhasíná, to nechali jen těm dvěma, vlastně třem modelům, ale sledování, zaostření a červený ostřící bod – absolutní paráda.
Navíc se foťák hodně dobře drží, protože dole trochu rozšířili grip, ale je zároveň jakoby tenčí, takže lze pevně stisknout spodními třemi prsty. Prostor mezi gripem a rozšířenou hranou beze změn, takže se s tím budu muset smířit – lepší to je jen s novou 70–200 GM, která má delší krk. Správně, dlouhoprsťáci si občas brnknou o hranu objektivu. Ergonomie jinak pořád fajn, nový přepínač foto/video režimů je pěknej, ale chce trochu cviku. Při prvním natažení ukazováčku přes spoušť na odjištění pojistky otočného prstence jsem si vyfotil asi dvacekrát podlahu… njn, sériové snímání…
Pojistka a změna otočného voliče korekce expozice nemá sice číselné označení, ale vše stejně korigujete na oko, takže nový hledáček s rozlišením 3,68Mpix jednoznačně vítám!
Je trochu více saturovaný, než ten můj v A7R III, ale má jasnější obraz – můj subjektivní dojem. Samozřejmě, pokud jste ten typ co fotí zásadně přes displej, tak je otočný, výklopný, atd.
V hledáčku se náležitě ukojíte při svatbách, kdejakém sportu, nebo třeba focení baletu. Honit totiž ostřící bod bradavkou převzatou z A7R IV po té obrovské ploše, která vede fakt už blízko ke krajům je prostě pecka a tím, že je ostřící bod jasně červený – jasnější, než u Leicy, je to opravdu velký posun vpřed. Alespoň pro moje slábnoucí oko. Ještě jsem si vzpomněl na jeden pocit ohledně ergonomie. Tělo je standardně z hořčíku, takže taková klasická hmotnost a s tou nasazenou padesátkou tvořilo úžasnej vyváženej celek. Je z toho takovej robustní, ale jakoby vznášející se pocit. Prostě vás to v ruce neprudí, netíží, objektiv plácnete do dlaně, loket do žeber a fotíte s naprostou lehkostí. Ale asi tomu pomáhá i psychologickej pocit jistoty, kterej vám dává to přesný a rychlý ostření. A možná i ta změna gripu, je to vlastně fuk, čím to je, hlavně, že je to dobrý.
Tvl, jenom 10sn/s?!?
Už vidím ty výkřiky, srdceryvný storky o pomalosti a že na sport potřebuju 20, 30, 100sn/s… Jasně hoši, tak si kupte A9 II, tohle je základní model, žádnej high-end krumpáč pro sportovní fotografy! Ale zastavím se u toho na chvíli. Vše se dnes odehrávalo strašně rychle, takže nemáte moc čas přemýšlet, potřebujete materiál a musíte u toho vnímat, jak vás to s tím foťákem baví. Takže kontinuální snímání, kontinuální ostření. Nafasovali jsme karty Sony řady M, s rychlostí zápisu 260 MB/s a čtení 100 MB/s. Zvyklý na nejrychlejší karty TOUGH řady G se zápisem 300 MB/s jsem samozřejmě tuto kartu dokázal dostat do úzkých. Takže pokud potřebujete občas „šíleně kropit“ nějakou scénu, bude SD karta řady G základ. Pokud ale chcete opravdu mít jistotu, rozbijte prasátko a pořiďte si CFexpress kartu stejné řady G od Sony. Ta vám předvede, jak se dá vypráskat 160 GB prostoru bez zastavení! Jo, ale stačí jen jedna, protože do druhýho slotu jde jen to eSDéčko.
Nutno poznamenat, že se jedná o před produkční vzorek, takže musíte fotit RAW + JPEG v plné kvalitě, abyste alespoň něco otevřeli. Můžete i HEIF, ale není zatím tolik rozšířený, tudíž není to jistota. Pro info, RAW z tohoto 33Mpix snímače má 34–41 MB, JPEG v plné kvalitě od 15 do 34 MB, což je dost velký rozpal. Potěšující je fakt, že JPEG bez komprese ve fajnový kvalitě se ukládá v rozlišení 350ppi, což v praxi znamená tisk v nativní velikosti 34 x 51 cm… A pokud pouze obraz naředíte na více, než dostatečných 300ppi, máte tisk z nativního JPEG výstupu základní Sony bezzrcadlovky ve velikosti 40 x 60 cm. Pokud použijete kvalitní objektiv v perfektních světelných podmínkách, nebo použijete stativ, tak si troufnu tvrdit, že z těchto dat bezpracně vytisknete metrovou fotku bez ztráty kvality… V tom případě, pokud se vrátim na tu původní poznámku, je mi těch „jenom“ 10sn/s tak nějak, víte kde.
Technikálie nebudu opisovat, ty si najdete sami – třeba tady: https://www.sony.cz/electronics/fotoaparaty-s-vymennymi-objektivy-2/ilce-7m4
Pokusím se tento dnešní zážitek tak nějak shrnout, svým pohledem.
SONY A7 IV není nejlepším foťákem na světě a nebyla ani vyrobena, aby se jím stala. Myšleno z pohledu celého portfolia, kdy tu máme pro každou kategorii jiná želízka, jako jsou A7R IV co se týče rozlišení, A9 II co se týče rychlosti a reportážní práce a nad tím vším tak nějak trůní A1, která je prostě od každého tak nějak super… Filmaři mají svoji vymodlenou A7S III a FX3, se kterými natočí cokoliv, jakkoliv. Je však zajímavé, kam Sony základní, chcete-li vstupní bezzrcadlovku posunula. Pokud jste totiž normální fotograf, který fotí klasické zakázky, nebo tvůrce, který si natočí podle potřeby video pro svého zákazníka, troufnu si říct, že tenhle strojek vás absolutně uspokojí. Bavím se teď o lidech, co to mají na opravdovou práci, nikoliv o – doplňte si sami.
Takže, kdybych byl řekněme svatební, reportážní fotograf a měl předchozí generaci, sáhnu po novince hned. Pokud bych měl něco staršího, jako A7 II, nebo A7R II, opět doporučuju upgrade okamžitě – pro vás to bude foťák z jinýho vesmíru, z tý rychlosti a přesnosti se prostě pominete! Pokud jedu reportáže a jsem takovej ten rychlej blesk, co má dvě těla a na každým jiný sklo – opět výhra, neznám v tuto chvíli cenu, ale pokud si tipnu kolem 70 tis., tak za dva jste na 140ti, což je cena těla vyššího a rychlejšího modelu. Z hlediska poměru cena/výkon absolutně fajn.
No a pak je tu kategorie těch, kteří si A7 IV koupí jako první bezzrcadlovku, první Sony, nebo první foťák v životě… Chvíli jsem si říkal, že to si snad jedinec ani nezaslouží, začínat s takovým spolehlivým kusem, ale pak jsem se vrátil k přesvědčení, že lidi jsou vesměs dobří. Tak vám budiž přáno a ať vám ta technika pomůže vyšvihnout se rychle mezi špičku v oboru!
Fotit vás to sice nenaučí, ale umožní vám soustředit se pouze na obsah a neřešit technické nedostatky, které by vás omezovaly. A to je věřte zkušenýmu – k nezaplacení!
Zde je odkaz na stažení složky s fotografiemi v plném rozlišení. Některé jsou JPEG, některé jsou i v RAW formátu. Jedná se o obrázky bez úprav z před produkčního kusu, takže výsledná kvalita nemusí být 100 %. Samozřejmě budu rád, když to nebudete vydávat za svoje fotky! STAHUJ ZDE!
A ještě jedna věc, teda dvě - Sony dnes ohlásila dva inovované blesky, modely HVL-F60RM2 a HVL-F46RM. A hádejte co? Oba mají masívní, kovový patice! Takže příště je ve dveřích urazíte i s kapličkou foťáku! :-)
Comments